Co chtěl po učitelích ministr?

Foto: Jaro­mír Hrbek, ministr škol­ství ČSR. Foto Karel Mevald. Zdroj: ČTK
Audio: Projev minis­tra škol­ství ČSR Jaro­míra Hrbka z 1. září 1969 k začátku škol­ního roku (kráceno). Zdroj: Archiv ČRo

Škola má učit, ale i vycho­vá­vat soci­a­lis­tic­kého člověka
(z projevu minis­tra škol­ství ČSR Jaro­míra Hrbka z 1. 9. 1969)

Naši učitelé škol všech stupňů mají velmi náročný a odpo­vědný úkol: nejen odborně vzdě­lá­vat, nýbrž také mravně, ideově a poli­ticky vycho­vá­vat. Trpké zkuše­nosti posled­ních let ukázaly, jak značné jsou právě nedo­statky výchovné práce. Klíč k obratu mají v rukou učitelé. Musí převzít největší část odpo­věd­nosti za to, jakou mládež budeme mít. Právě v tom tkví mimo­řádný spole­čen­ský význam práce učitele, jíž musí být znovu vrácena vážnost, úcta a vděč­nost všech. Nená­vratně skon­čilo destruk­tivní půso­bení tisku, rozhlasu a tele­vize, a naopak masové sdělo­vací prostředky se staly našimi význam­nými pomoc­níky. Dnes již má každý občan naší země dosta­tek poznatků a důkazů, že jedi­ným moti­vem a cílem vstupu vojsk Varšav­ské smlouvy byla snaha včas zabrá­nit pokusu jednotné fronty pravi­co­vých opor­tu­nistů a proti­so­ci­a­lis­tic­kých sil o prove­dení kontra­re­vo­luč­ního převratu, který by přivo­dil naší zemí nedo­zír­nou katastrofu.

Dnes máme tři skupiny nebo typy učitelů.

První skupinu tvoří naši soudruzi a soudružky, kteří si po celý svůj život ucho­vali čistý štít, kteří ani v nejtěž­ších chví­lích neztra­tili orien­taci, zůstali věrni zása­dám marxismu-leninismu a prole­tář­ského inter­na­ci­o­na­lismu a byli za to často vysta­veni útokům a teroru, bylo jim spíláno zrádců a kola­bo­rantů. Oni však vydr­želi, bojo­vali a zvítě­zili. O tyto vyzkou­šené a v boji zoce­lené kádry se budeme ve své škol­ské poli­tice opírat. Každý, kdo se účast­nil ničem­ných kampaní proti těmto soudru­hům, bude volán k odpo­věd­nosti a musí se posti­že­ným veřejně omlu­vit a dát jim plnou satisfakci.

Druhou skupinu tvoří valná část našich učitelů, kteří se přechodně stali obětí dezin­for­mací, dali se strh­nout převlá­da­jí­cím názo­ro­vým prou­dem, a přede­vším podlehli pocho­pi­tel­nému šoku a rozbou­ře­ným emocím a afek­tům po srpnu roku 1968. Jde namnoze o odborně schopné a čestné pracov­níky, jejichž práce jsme si vážili a s jejichž spolu­prací chceme nadále počí­tat. Nelze přece trestat svede­nou oběť, když svůdci byli namnoze vysoce posta­vení funk­ci­o­náři strany a státu. Umož­níme těmto učite­lům, aby si v otevřené, věcné a trpě­livé rozpravě s námi vyjas­nili své názory, odstra­nili zábrany a čestně, z vlastní vůle opět našli své správné místo na veliké frontě soci­a­lis­tické školy.

Třetí skupinu učitelů – zejména na někte­rých fakul­tách a ve vědec­kých ústa­vech – tvoří inspi­rá­toři, inici­á­toři a orga­ni­zá­toři revi­zi­o­nis­tic­kých, proti­ko­mu­nis­tic­kých a proti­so­vět­ských akcí. Jsou to nepřá­telé strany a státu a podle toho vůči nim budeme postu­po­vat. S nepří­te­lem nejed­náme, nýbrž boju­jeme ze všech sil, aby byl izolo­ván a pora­žen, poli­ticky a ideo­lo­gicky rozdr­cen. Pro učitele a pracov­níky tohoto typu nebude na našich školách a ústa­vech místo.

Ukázat celý přepis dokumentu

Otázky

  • Jak mohl projev minis­tra vnímat pamět­ník, k jakému postoji ho ministr vybízel?
  • Na co byste se chtěli pamět­níka v souvis­losti s proje­vem minis­tra zeptat?

Komentář

Projev před­nesl ministr škol­ství Jaro­slav Hrbek v září 1969, dva týdny po jmeno­vání do funkce. Apeluje u učitelů a učite­lek na poli­tic­kou výchovu, která podle něj za praž­ského jara selhala. Učitel­stvo dělí do tří skupin na oddané stra­níky, bývalé příz­nivce reform­ního hnutí, od něhož se nyní distan­cují, a „nepřá­tele strany a státu“, s nimiž chce bojo­vat, pora­zit je a vylou­čit ze vzdě­lá­va­cích insti­tucí. Projev byl před­zvěstí obrov­ských čistek a je dokla­dem nastu­pu­jící norma­li­zace ve školství.