Nástup do transportu

Komentář

Ačko­liv se jedná o umělec­kou (diva­delně poja­tou) styli­zaci, film Daleká cesta je výji­meč­ným dílem, protože vzniká hned po válce a odráží bezpro­střední zkuše­nosti s holo­kaus­tem. Navá­žou na něj až mnohem později snímky tzv. nové vlny 60. let. Kauf­man­novi slouží jako mode­lový příklad běžné, do českého prostředí asimi­lo­vané židov­ské rodiny. Reži­sér Alfréd Radok i někteří herci sami prožili rasové proná­sle­do­vání, natá­čelo se částečně v Tere­zíně. I proto je film nebý­vale otevřený (tema­ti­zuje problém českého anti­se­mi­tismu). V ukázce Češi vystu­pují v různých rolích (soucit a spolu­účast Toníka a jeho otce, vypo­čí­ta­vost domov­níka, vynu­cená kompli­cita českých četníků). Ukázka jasně iden­ti­fi­kuje, kdo byl pacha­tel brutál­ního násilí (nacisté). Díky stateč­nosti Toníka byla Hana jako jeho manželka ušet­řena trans­portu s rodi­nou. Do Tere­zína přichází až v roce 1944, což zvyšo­valo její naději na dožití se konce války. Film končí nadějí (vítěz­ství člověka nad válkou). Po komu­nis­tic­kém převratu však nemohl být promí­tán, protože nevy­ho­vo­val komu­nis­tické poli­tice paměti národ­ního boje proti fašismu.