Komentář
Ačkoliv se jedná o uměleckou (divadelně pojatou) stylizaci, film Daleká cesta je výjimečným dílem, protože vzniká hned po válce a odráží bezprostřední zkušenosti s holokaustem. Navážou na něj až mnohem později snímky tzv. nové vlny 60. let. Kaufmannovi slouží jako modelový příklad běžné, do českého prostředí asimilované židovské rodiny. Režisér Alfréd Radok i někteří herci sami prožili rasové pronásledování, natáčelo se částečně v Terezíně. I proto je film nebývale otevřený (tematizuje problém českého antisemitismu). V ukázce Češi vystupují v různých rolích (soucit a spoluúčast Toníka a jeho otce, vypočítavost domovníka, vynucená komplicita českých četníků). Ukázka jasně identifikuje, kdo byl pachatel brutálního násilí (nacisté). Díky statečnosti Toníka byla Hana jako jeho manželka ušetřena transportu s rodinou. Do Terezína přichází až v roce 1944, což zvyšovalo její naději na dožití se konce války. Film končí nadějí (vítězství člověka nad válkou). Po komunistickém převratu však nemohl být promítán, protože nevyhovoval komunistické politice paměti národního boje proti fašismu.
Kam dál?
Obrazy války – Transporty