Komentář
Karel Kachyňa v 60. letech opustil budovatelskou poetiku a jeho tvorba se v duchu proměny celé společnosti stala více kritickou. Noc nevěsty natočil na motivy novely Jana Procházky (který napsal i scénář k filmu). Vypráví příběh „slečny“, bývalé jeptišky, která přichází do rodného statku poté, co režim zrušil její klášter. Na pozadí ústředního příběhu „slečny“ a jejího střetávání s místními autoritami (nejen předseda JZD Picin, ale i místní farář) líčí Kachyňa dobové kulisy počínající kolektivizace. V některých sekvencích cituje části svého snímku Neobyčejná léta, ovšem činí tak ironicky. Kachyňův pohled na kolektivizaci je radikálně odlišný než ten z roku 1952. Pláč selky není jen „nějakou tou slzou“, ale vyjadřuje hluboký smutek nejen nad ztrátou majetku, ale i tradic, způsobu života a selské identity. Ustájení ve filmu přihlíží autobus s milicionáři. Vesničané odvádějí svůj dobytek do společné stáje pod dohledem „ozbrojené pěsti“ dělnické třídy. Vyhrává jim k tomu železničářská kutálka – další cizorodý (městský) prvek, který odkazuje na intervenční politiku státu.