Komentář
Scéna z filmu inspirovaného skutečným turné virtuosa Dona Shirleyho odráží komplikované rasové vztahy a předsudky americké společnosti. V 50. letech byla v některých státech USA běžná rasová segregace (školství, veřejná doprava a prostory včetně toalet). Rasismus nebyl však problémem jen USA (dědictví kolonialismu apod.). Díky známým aktivistům a soudní případům se segregaci dařilo od přelomu 50. let postupně odstraňovat (Rosa Parks, Martin L. King), ovšem za odporu části společnosti a politiků. Rasové předsudky a vymezení identit však přetrvávaly (a jsou citlivé dodnes). Rasovými předsudky netrpí pouze hostitelé (kromě toalety je významná i scéna, kdy je Sihrleymu servírováno smažené kuře, protože „černoši přece jedí rukama“), ale i sám Shirley – jeho řidič je ve snímku sám obětí rasistického jednání policie kvůli svému italskému původu, Shirley ho však nahlíží jako bělocha, který nese zodpovědnost za rasový útlak v Americe. Úspěch snímku, který kriticky nahlíží rasovou minulost USA, je dokladem kontinuity a relevance tématu pro současnost (hnutí Black Lives Matter).